Helgoland - to je prostě pojem . Tedy zejména pro wild fotografy. Asi jedno z nejideálnějších míst pro trochu exotickou fotovýpravu, kterou zvládne i úplný začátečník. Je možné absolvovat v rámci organizované fotovýpravy (workshop) nebo individuálně. Volil jsem v květnu 2014 druhou variantu- po té, co mě k tomu ukecal Jirka Vondráček - za což mu patří dík.Veškerá příprava u mě spočívala hlavně v tom, že jsem si koupil pevnou třístovku 300/f4, kterou jsem doplnil můj dosavadní objektiv tamron 70-300. To se nakonec ukázalo asi jako dobrý tah - a nejen pro tuto výpravu :-))

Cesta relativě jednoduchá - 12 hodin autem a pak 3 hodiny plavba po moři (katamaránem pouze 2 hodiny). Všechno klapalo - našli jsme ubytko, počasí naprosto skvělé (slunko vylezlo bezprostředně po vylodění na ostrově a zmizelo v okamžiku, kdy jsme se po 4 dnech nalodili na zpáteční cestu). Byl jsem na antibiotikách (holt nikdy a nikde není vše ideální) a ty zrovna nejsou moc kompatibilní se slunkem, ale kdo by to řešil že... :-) Maximálně moje tělo, co občas už vypovídalo poslušnost, ale dokud jsem udržel krok s Jirkou a foťák v ruce...tak se prostě fotilo:-)

A že bylo co fotit :-) Na ostrově Dune tuleně, ústřičníky velké, kamenáčky, kajky mořské, kulíka píšečného, jespáky, racky, vrány,... a to vše bez nutnosti na sebe házet maskovací nesmysly. A na hlavním ostrově symbol Helgolandu- tereje bílé na hnízdní skále. Ale taky bělořita šedého, alky, .. Vlastní focení bylo fajn - ráno nikde nikdo. A když po snídani vyrážely davy fotografů za tereji či tuleni, tak my jsme se už vraceli z focení na snídani.A večer, na to nejlepší světlo, opět davy fotografů už seděly v putykách u večeře, pívka, vínka...a my měli dostatečný prostor pro naše focení bez jakýchkoliv rušivých elementů  :-) Jo, jasně, uplně přesně si vybavuji Jirkovo obličej s vytřeštěnýma očima, když se slovy "co to proboha je" zapíchl oči na pláž, na kterou právě napochodovala tlupa hasičů v reflexních uniformách (které úžasně svítily v tom zapadajícím slunku) - a přesně do míst, kam jsme se chystali na focení s tuleni :-) Ale němečtí hasiči jsou pohodáři - udělali si rychle s ploutvonožci selfíčko a spořádaným krokem odkráčeli zase z pláže :-)

Byly to nezapomenutelné zážitky, když jsme se váleli v písku u tuleňů v zapadajícím slunku...nebo s tereji vítali východ slunce. To se nedá popsat. A ještě něco, co Vás doslova praští do očí: ten bohovorý klid místních lidí. Ti snad ani nevědí co je stress :-) Baráky nikdo nezamyká, všichni hubu od ucha k uchu, žádná auta (žádná, na ostrově prostě nejsou), Všude je klídek a pohoda - tedy do okamžiku, kdy dorazí v pátek odpoledne katamaránem víkendová smršť důchodců:-). A také tlupa "náctiletých", která se zřejmě na Helgolandu učí, jak správně chlastat v bezpečné vzdálenosti od rodičů .-) Ale to pro fotografy není moc omezující - omladina se od zdroje (hospody ) za celý víkend nevzdáli ani na 10 metrů - takže na pláži i u terejů na skalách je klid.

Takže- pokud Vám někdo navrhne cestu na Helgoland- rozhodně neodmítejte !! A to ani kdyby jste nebyli zrovna fotografové :-)) Já bych se tam ještě jednou rád určitě vrátil.

P.S pokud Vám na lodi nabídnou kafe, doporučuji to nezkoušet- horší žbrndu jsem snad v životě nepil :-) Na druhou stranu, kafčo u paní domácí, kde jsme byli ubytovaný, bylo naprosto úžasný :-)